Máme papeže, už zase

Ještě před tím než dal Benedikt XVI. svatému stolci vale, řešilo se, kdo bude novým papežem. Černoch, Asiat nebo Latinoameričan? 

Nakonec kardinálové zvolili Argentince a uspokojili tak neustále rostoucí vliv katolicismu v Jižní Americe. Možná to byl čistě populistický krok (Není hezké taky konečně vidět v televizi jásající davy namísto protestů? Je.), nebo taky ne. Nový papež Jorge Bergoglio (alias František I.) totiž zastává tradiční názory a dogmata a nemá moc chuť své postoje měnit, natož aby měl náladu na nějakou církevní reformu. Teď se zdá, že přichází obdoba zpátečnického Benedikta, i když světová média i představitelé ostatních církví nahlas doufají, že František by mohl alespoň trochu dohnat skvělou reputaci Jana Pavla II. 

Associated Press na youtube.

František I. je na kordy  s argentinskou prezidentkou Cristinou Fernández de Kirchner. 

Hlavně kvůli zákonu, který ve státě povoluje stejnopohlavní manželství. Tehdejší arcibiskup označil svůj boj proti zákonu za "Guerra de Dios" - prakticky svatou válku. Naladil se tak opět na kabaretní vlnu církevního populismu. V posledních letech se totiž zdá, že víc než o posvátnost manželství jde o to být slyšet. A kdekdo (konečně i tento blog) takové výroky církevním hodnostářům baští. Fernández De Kirchner odpověděla přirovnáním arcibiskupské kampaně k "dobám středověku a inkvizice". 

Papež je taky kritizován za svou laxnost a neangažovanost na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let, kdy Argentině vládla vojenská junta, jejíž perzekuce se týkaly i tamní církve a jejích členů. 

Bude zajímavé sledovat, jak se vyvine papežské úřadování Jorgeho Borgoglia. Zatím působí průměrně a provinciálně. 

Mediální magnát Hájek

Petr Hájek dal sice teplému místečku na Hradě vale, ale role mediální celebrity, obdoby Paris Hilton v politice, se vzdát nehodlá. Spouští nový "informační" web Protiproudu. Můžeme ho tak považovat za hipstera současné politiky, já bych se ale  spíše klonil k označení tragéd. 

Na konspiracích si vystavělo jméno spoustu lidí. Když Hájek prohlásil, že za útoky z 11. září mohou tajné služby USA, bylo to k smíchu. Časem je to spíš k pláči. Vášnivý obhájce katolicismu tak totiž zbavil viny islamistické radikály a vyvstává tak otázka, jestli má v hlavě aspoň trochu srovnané myšlenky. Nemá, na rozdíl od svého lorda Klause, který víceméně vyznává směr pravicového, konzervativního, tradicionalistického, nacionalistického populismu. 

Úvodní článek na Hájkově webu je vycizelovaným paranoidním žvástem. V DeLillově knize Cosmopolis obchází světem strašidlo kapitalismu, u Hájka obchází Evropou strašidlo svobody. Kdežto americký spisovatel psal málem postapokalyptický text, Hájek nám slibuje realitu, kde bude Česko okrajovou gubernií (tohle slovo bych být jím nepoužíval, když se podíváme na Klausovu náklonnost k Rusku). Hájek se taky bojí, že ho zlynčuje Velký Bratr. 

Tím má na mysli média. Údajný zastánce demokracie se naváží do novin, které ovšem přinášejí nepohodlné zprávy a tím demokracii udržují, nebo aspoň nedávají politikům příležitost, aby si moc vyskakovali. 

Ani ne za měsíc tu máme pokračování hradního tingl tanglu a to rovnou onlájn,

až člověk musí doufat, že se Hájek procpe i na Facebook, aby šlo jeho plátek lajknout a mít všechny skeče z první ruky. Otázkou je, kolik lidí ho bude brát vážně? Jestli dost, můžeme to tady zabalit. Hájek volá po kontrarevoluci. Konzervativec chce revoluci, to je přímo revoluční záležitost! Potíž je v tom, že do ulic zpravidla vypochodují mladí lidé, už kvůli tomu, že ti starší by se blbě šplhali přes Malou Stranu k Hradu a demonstrovat z dvaadvácy by asi nebylo zrovna košér. 

Na koho tedy chce ideologicky Hájek cílit. 

Nemá trefu Robina Hooda a zbojnické charisma už vůbec ne. Lze tak očekávat, že se z jeho nového webu stane ukřičená tribuna...nebo taky vykřičený dům ničím nepodložených názorů. Nastupující novinářský magnát pochopil, že proto aby ho někdo poslouchal, potřebuje své vlastní médium. 

Prostořeká Kate Nash se 4. března vrací s novým albem Girl Talk. 

Angličanka, držitelka BRIT Awards, která nastartovala kariéru před pár lety deskou Made of Bricks, je výraznou osobností indie-popu, i když na posledním EP z loňského podzimu skočila do rocku. Tady je nové video z Girl Talk, které se veze na stejné vlně jako předchozí singly zpěvačky. 

Passion Pit: Carried Away podruhé

Passion Pit vydali nové video. K singlu Carried Away, který se v remixu objevil již před časem. Teď se na youtube objevila originální verze s ještě originálnějším videem, které rozhodně stojí za zhlédnutí! 

Nechte se občas unést, ať vás to stojí cokoli. 

Když stojíte v dešti (nebo jenom pod zapnutou hadicí) před dveřmi své vyvolené, nebo když se ji rozhodnete ulovit...třeba rybářským prutem, nebuďte nohama na zemi, ale ani hlavou v oblacích, to jen až necháte na nebe napsat omluvné "sorry" a budete doufat, že se dočkáte všeříkající odpovědi "ok". 

Passion Pit mají zkrátka skvělá videa a rozhodně se vyplatí ani jeden jejich klip neprošvihnout. Já jsem byl unesen...

Francie, Británie a homosexuálové...kde je Česko?

Máme půlku února ve Francii je pořádně horko (nebo teplo, jak chcete). Sněmovna schválila zákon, který legalizuje sňatky homosexuálů a umožňuje jim adoptovat děti. Statisíce demonstrantů vytáhly do pařížských ulic už před časem a nebyly to jen svíčkové báby, které mašírovaly hlavním městem. Znamená tenhle boj, hádka, tahanice něco pro Česko? Podívejme se na Španělsko, katolickou baštu Evropy, to stejnopohlavní sňatky schválilo už v roce 2005.

Česko patří v pohledu na gaye a lesby k nejtolerantnějším státům světa, Praha je v top desítce nejpřívětivějších měst pro homosexuály na světě, přesto zákon o registrovaném partnerství čekal na schválení až do roku 2006. 

Kdežto katolická Francie (respektive její parlament), o Španělsku nemluvě, se nebojí svých obyvatel zatížených stereotypy a předsudky. V Česku je klima pro obdobný zákon zdánlivě ideální. Církevní vlivy na slušném minimu, levicové založení většiny obyvatel (tady by byla ČSSD opravdu k něčemu užitečná), radikalismus omezený na sociální sféru (české nácky spíš budou zajímat nepřizpůsobiví Romové než gayové, kteří mnohdy cpou ekonomiku nahoru, jelikož nejsou zatíženi závazky...zatím), přitom právě ve Francii je velice silná radikální pravice – rodina Le Pen.

Záběry z říjnového protestu proti homosexuálním sňatkům.

Britský premiér Cameron protlačil zákon o homosexuálních sňatcích před pár dny dolní komorou parlamentu. Francie dnes. Kdy to čeká Česko? 

A čeká ho to vůbec? Když se podíváme na své východní sousedy, zjistíme, že Slovensko předstírá, že homosexuálové nejsou součástí společnosti; o Polsku nemá cenu mluvit – konzervativní stát, který byl schopný se hádat o přítomnost kříže vztyčeného před prezidentským palácem po havárii ve Smolensku.

Jsou Češi vůbec zralí k takovému kroku? 

Češi jsou veskrze zpátečnickým národem, který má rád svoje jistoty (a několikery minulé volby to dokázaly). Homosexuálové se tu pohybují víceméně v rovině veřejného posměchu (co přídavných jmen a jinotajů jsme si vymysleli; můj nejoblíbenější je jednoznačně kuřbuřt), nebo přehlížení. Máme sice největší queer filmový festival ve střední Evropě, který je i hojně navštěvovaný, ale vlastní pride dostala Praha až předloni. Ne že by exhibování bylo ideálním řešením, jak prosadit menšinová práva, ale minimálně na problematiku upozorní.

Ve Francii dnes hlasovalo 329 poslanců pro a 229 proti zákonu.

Zajímalo by mě, kdy se v tuzemsku otevřeně začne mluvit o takovém zákonu pro české homosexuály. Nezaznamenal jsem, že by po ohlášení francouzského rozhodnutí v médiích někdo přišel s otázkou, jak by to vypadalo, nebo dokonce jak to bude vypadat s Českem. A mě by to opravdu zajímalo. Budeme táhnout za jeden provaz s ostatními národy na východě, nebo půjdeme blíž Evropě, která se nebojí kontroverzí?

Klaus v Polsku perlil

Když vás někdo žere, nazvěte ho levičákem. Když si chcete získat lidi, mluvte o elitářství. Když chcete vyvolat strach, melte o bořícím se řádu. Když chcete,aby si lidi připomněli gilotinu z hodin dějepisu, vzpomeňte Robespierra. Když chcete být za vola, řekněte tohle všechno ... nebo buďte prezidentem.

Klaus si uvědomil, že pořádný řev ke konci funkčního období je k nezaplacení, tak zaječel s objektivností jemu a pavlačovým babám vlastní. Jeho popularita rapidně klesla po (ne)slavné amnestii. Byla by veliká náhoda, kdyby mu Zeman zařídil nějakou pěknou trafiku, přestože ho Klaus v přímě volbě podporoval. Tady se přímo nabízí lidové rčení...tonoucí se stébla chytá.

A Klaus se stébla chytal i dnes v Polsku.

Prohlásil, že Havel byl extrémním levičákem, že chtěl elitářskou postdemokracii, že prosazoval modernistické boření lidského řádu, a nebo výbojný zahraničněpolitický intervencionismus.

Krásně řečeno, žeano? Přesně ve stylu dosluhující hlavy státu. Ještě by to ale chtělo nějakého schopného překladatele. I tak se obávám, že by Klausovy výroky nedávaly smysl. Patrně se snaží Havlovi konkurovat i na poli absurdního dramatu, když to s ním na politicko-historickém bojišti projel na plné čáře.

Na „extrémní levičáctví“ se nemá cenu ptát. To je jediné: Nesouhlas s prezidentem. Co to ale je elitářská postdemokracie? Není to současnost, kdy by Klaus nejradši čistil boty Putinovi a ruským oligarchům, kteří si brousí zuby na naše rodinné stříbro, totiž Temelín? A byť se Klaus snaží držet svých konzervativních hodnot (což, jak víme, je upřednostňování knedlíků na úkor salátů), jeho konzervatismus spíš odpovídá aktuální populistické antiunijní vlně. Není tohle postdemokracie?

Co znamená modernistické boření lidského řádu? A co je lidský řád? Lidí tu máme sedm miliard a všechny řády jsou vytvářeny lidmi, byť některé režimy jsou navýsost nelidské. Ale pochybuji, že utažené opasky v Koreji nebo v Íránu Klaus myslel, když tuhle frázi vypouštěl do světa. Ať se to Klausovi líbí, nebo ne, lidé jsou i socialisté, vyznavači jiných náboženství než křesťanství nebo homosexuálové.

A konečně, co Klaus myslel výbojným zahraničněpolitickým intervencionismem? No, o ruském novodobém imperialismu, který se cpe do Evropy přes ekonomiku, patrně nemluvil, ten je totiž posvátný. Zajisté připomínal Havlovu snahu o vstup Česka do EU, která nakonec (naštěstí) nešla vniveč. Klaus si patrně neuvědomuje, že absolutní suverenita je moc vzácná na to, aby si ji mohl dovolit desetimilionový národ, který má víc tendencí k fňukání, než k sebereflexi. Ani zadlužené Spojené státy dnes nejsou tak suverénní, jak by chtěly. 

Turecko, EU a Klausova prozřetelnost

Turecko chtělo být vždycky o kus víc na západě, než je. Když Turci nemohou přestěhovat svůj stát, tak chtějí přestěhovat aspoň kus politiky. Je obdivuhodné, že po všech potížích, jakými Evropa v posledních letech prochází, Turci jeví o vstup do unie ještě zájem, na rozdíl od Srbů, kteří už hodili flintu do žita.

Na jedné straně můžeme být liberální až na půdu a prohlásit...Turecko, vítej v Evropě, nebo můžeme říct tvrdohlavé ne...a budeme považovaní za morouse, kteří se zbytečně bojí východu (přestože EU už dávno není high society klubem západních států). Evropští politikové se nemohou rozhoupat a lze je chápat. Krom toho, že EU rozhýbe turecká ekonomika, se ovšem nahlodá nekompromisně sekulární systém maloasijského státu, který zavedl Atatürk. Proč? 

Jelikož EU zaručuje svobodu vyznání. To v Evropě víceméně znamená jen to, že můžete chodit do kostela, synagogy nebo mešity a nikdo by vám za to neměl nakopat zadek. Ne však v Turecku, zemi, kde je takový rozdíl mezi venkovem a městy a východem a západem. Dodnes se v novinách jednou za čas objeví zpráva, že otec zaživa pohřbil svou dceru, jelikož chodila s „nevhodným“ partnerem atakdále. Turecko přikazuje používání latinky, eliminuje nošení šátků, jak jen to jde, přikazuje náboženské obřady v turečtině namísto arabštiny, zakazuje náboženské sekty (kdyby byli jehovisté muslimská sekta, měli by v Turecku červenou).

Můžeme se podívat na situaci v porevolučních arabských státech. K moci se dostávají islamisté. Egypt de facto opakuje situaci Íránu. Tam revoluce také nezačala z náboženských, ale právních pohnutek. Aktéři revoluce, kteří chtěli demokracii a ne svazování společnosti šaríjou, se dnes musí znovu bouřit.

Jakmile se dá Turecku evropský mustr zákonů, můžeme očekávat radikalizaci a dnes jedna z nejpozitivněji chápaných muslimských zemí může dopadnout zle. Zle pro snílkovskou Evropu, výborně pro radikální složky společnosti, jako je muslimské bratrstvo. Takže jen ať Klaus podporuje vstup Turecka do EU z ekonomických hledisek, dál asi nevidí.